července 24, 2017

# PoČesku po Česku: Jičín

Jelikož toto léto nemám v podstatě žádnou dovolenou, začínají mě vždy v polovině týdne napadat myšlenky týkající se víkendového výletu. A jelikož mám zároveň kamaráda narozeného v červenci, který každoročně slaví, bylo pro uplynulou sobotu o program postaráno. 

Věděla jsem, že bych potřebovala spíš trochu spánku a odpočinku, zvlášť když po večerní grilovačce toho tolik nenaspíme, ale taky jsem si nechtěla nechat vzít volný čas, ze kterého chci poslední dobou vytěžit maximum. Přiznám se, že až nástupem do práce mi slovo pátek začalo dávat opravdový smysl. Začali jsme tedy ve společné konverzaci házet tipy, kam bychom se mohli podívat. Jako malá jsem s rodiči a bráchou hodně cestovala (a vlastně pořád cestujeme - ať už dohromady nebo zvlášť) po Česku, a tak je výběr místa, kde jsem ještě nikdy nebyla, trošku zúžený.

Nakonec volba padla na Jičín s tím, že se cestou stavíme u zámku Loučeň a u Chateau Mcely. 

...Jičín...


Poslední dvě zmíněné jsme spíš jen zahlédli, ale Jičín mě překvapil. Znovu. Byla jsem tam naposledy jako hodně malá a v tu chvíli mi došlo, jak je vlastně fajn, že můžu obdivovat dvakrát tolik. Je pravda, že z Jičína jsem si skoro nic nepamatovala, ale občas se mi stane, že mě nějaké město překvapí svou velikostí - třeba Blatná byla pro mě vždycky velkoměsto a teď..^^. O té ale zase příště... 




Naše rodina byla co se týká výletů trochu přízemní.  A to myslím doslova. O to víc si teď užívám kopce, rozhledny, vyhlídky.. Ke vší lítosti přítele, který statečně trpí vedle mě ^^.  
Pochopitelně hlavním bodem odpoledního harmonogramu byla Valdická brána na Valdštejnském náměstí, tedy renesanční stavba, která byla stavěna v letech 1568-78 jako součást městského opevnění. Je vysoká 52 metrů, má 156 schodů a taky cedulku, že výtah bohužel nefunguje ^^.





Cestou zpět jsme procházeli okolo Rumcajsovy švecovny, která je ukázkou bydliště Rumcajse a jeho rodiny, kdy ještě nebyl slavným loupežníkem. Je určena především mladším turistům, takže ji odkládáme do budoucna. Stejně tak jsme si nechali, už neúmyslně, ujít moc dobře vypadající zmrzlinu na rohu hned naproti Valdické bráně. 



Tou dobou nás začal znepokojovat mrak nad našimi hlavami, tak jsme nasedli do auta a vydali se směrem k dalšímu místu nesoucímu jméno po rodu Valdštejnů - k Valdštejnské lodžii.

Ale o té zase příště..
Jak jste se měli o víkendu vy? 


Žádné komentáře:

Okomentovat

Každým Vaším komentářem jsem moc potěšena :-) Děkuji..