července 24, 2017

# PoČesku po Česku: Jičín

Jelikož toto léto nemám v podstatě žádnou dovolenou, začínají mě vždy v polovině týdne napadat myšlenky týkající se víkendového výletu. A jelikož mám zároveň kamaráda narozeného v červenci, který každoročně slaví, bylo pro uplynulou sobotu o program postaráno. 

Věděla jsem, že bych potřebovala spíš trochu spánku a odpočinku, zvlášť když po večerní grilovačce toho tolik nenaspíme, ale taky jsem si nechtěla nechat vzít volný čas, ze kterého chci poslední dobou vytěžit maximum. Přiznám se, že až nástupem do práce mi slovo pátek začalo dávat opravdový smysl. Začali jsme tedy ve společné konverzaci házet tipy, kam bychom se mohli podívat. Jako malá jsem s rodiči a bráchou hodně cestovala (a vlastně pořád cestujeme - ať už dohromady nebo zvlášť) po Česku, a tak je výběr místa, kde jsem ještě nikdy nebyla, trošku zúžený.

Nakonec volba padla na Jičín s tím, že se cestou stavíme u zámku Loučeň a u Chateau Mcely. 

...Jičín...


Poslední dvě zmíněné jsme spíš jen zahlédli, ale Jičín mě překvapil. Znovu. Byla jsem tam naposledy jako hodně malá a v tu chvíli mi došlo, jak je vlastně fajn, že můžu obdivovat dvakrát tolik. Je pravda, že z Jičína jsem si skoro nic nepamatovala, ale občas se mi stane, že mě nějaké město překvapí svou velikostí - třeba Blatná byla pro mě vždycky velkoměsto a teď..^^. O té ale zase příště... 

července 09, 2017

#217 Republica coffee


Když jsem plánovali náš výlet do Karlových Varů, bylo jasné, že Kniha Kaváren pojede s námi. Samozřejmě jsme věděli, že díky doprovodným akcím v průběhu festivalu na nedostatek kofeinu neumřeme, ale i tak jsme nechtěli minout Republica coffee, která je uvedena právě ve zmíněné knize.

Republica Coffee

Parkovali jsme u autobusové zastávky Karlovy Vary, Tržiště a podle matných vzpomínek (a davu) jsme šli směrem do centra. Dvakrát jsme odbočili, stáli na třídě T.G.Masaryka a naproti nám Republica coffee. 


Jelikož byl o kávu velký zájem, fungoval i venkovní bar, který je umístěný na maličké zahrádce ve vnitrobloku. Ta byla vcelku příjemná, ačkoli se mi svého času všudypřítomné bílé palety začínají trochu okoukávat. Využili jsme tedy sezení v prvním patře, kde jsou cihlové stěny (ty se mě neomrzí snad nikdy) a pohodlná křesílka. 

července 05, 2017

#216 Filmový festival Karlovy Vary 2017


Několik posledních let jsme začátek léta trávili s přáteli v kempu, hráli Activity, grilovali a povídali si leckdy až skoro do svítání. Ráno jsme šli do místního obchodu pro čerstvé pečivo, koupili Blesk, smáli jsme se jeho článkům, luštili křížovky, četli výsledky Wimbledonu a ty nejvíc nejpikantnější zprávy z Varů, aneb kdo kde měl jaký výstřih a kde komu co vykouklo. 

Vzhledem k tomu, že někteří z nás jsou už prací povinní a někteří skoro/dokončují studium, tato už téměř tradice se nám nepodařila zorganizovat. Tím jsme na druhou stranu získali nějaké dny volna a mohli vyrazit s přítelem na filmový festival. 

Filmový festival Karlovy Vary 2017

Letošní ročník trvá až do 8. července 2017, takže se případnými poznatky můžete inspirovat i pro letošek.


června 29, 2017

#215 Ahoj za půl roku!


Šťastný nový rok 2017!

Ne, nezbláznila jsem se. Jen uplynulo půl roku od posledního článku. Až teď, když jsem psala předchozí větu, jsem si uvědomila, že je to půl roku přesně dneska.

Vlastně jsem si nedávala žádné předsevzetí, takže těžko bilancovat, jestli jsem si splnila to, co jsem touhle dobou chtěla. V některých ohledech to byla doba zlomová – a to především v té části studentského života. Už nepíšu jako student, ale jako zaměstnanec a mé jméno doplňují další tři písmenka… Minulý týden jsem zvládla absolutorium – a to si spolu se svátkem pana H. žádalo malou oslavu. Přiznám se, že jsem nenašla čas a sílu na pečení korpusu, takže jsem si výjimečně pomohla koupeným. O to víc času jsem investovala do krému a ozdoby. Taková levandule, zdá se mi, je na dortu překrásná! No řekněte!


Za běhu školní praxe, práce, školy, kávy, rodiny a provinilým pocitem, že nečtu a koukám po stopadesátýšestý na Přátele jsem si vzpomněla i na blog.

Hodně jsem nad ním přemýšlela. Nikdy jsem si neřekla, že bych s ním chtěla přestat. I když je jeho čtenářská základna maličká, baví mě to. Jen jsem si utřídila obsah, kterému bych se chtěla věnovat. Jednou nohou jsem se zamotala do pavučiny témat, která mi najednou připadají povrchní a vlastně hrozně nedůležitá. Došlo mi, že bych neměla psát tak, abych zapadla mezi ostatní, ale držet se toho, co mě baví už dlouho, vlastně od malička – zahrada, vaření a cestování – a to hlavně po Česku!


Tak kam pojedem příště?