#186 Kam na kávu?: Havran Café

Ahoj čtenáři!
Tento semestr končím každý pátek hodně brzy, a tak jsme si s přítelem zvykli na kávové pátky. Termín "kávové pátky" mě sice napadl až teď, zcela spontánně během psaní, ale ono to vlastně docela sedí.

Musím se přiznat, že jsem do světa kávy přítele zasvětila já. Do doby, než jsme spolu začali chodit, vypil za celý svůj život jedno cappuccino. O to větší mám radost, že mi je dobrým parťákem při poznávání jak těch nejprovařenějších, tak těch zcela neznámých kaváren.

Zrovna včera jsme měli chuť plavat trochu proti proudu v karlínském Bistru proti proudu . K naší smůle bylo úplně plno. Hned za rohem jsme si ale všimli docela pěkně vypadající kavárničky, která zela prázdnotou. A to je podle mě trochu škoda.

Jmenuje se Havran Café.

To, že jsme si nevybrali špatně mi došlo už v momentě, kdy jsem viděla na baru sklenici s levandulovými sušenkami. Dejte mi cokoli s levandulí a jsem vaše.

Za barem stál mladý sympatický Asiat, který ovšem mluvil perfektně česky a s ochotou přijal naši objednávku. Zůstala jsem u tradičního cappuccina, přítel u latté a zkusili jsme zapečený toast za fajn cenu. Na nic jsme nečekali moc dlouho. Káva na mě byla na první ochutnání trochu hořká, ale potom už mi to tak nepřišlo. Co se týká toastu, tak chutnal daleko lépe, než vypadal!

Pořád se mě sice drží obliba světlých a přesto útulných interiérů, ale tady mi černá křídová stěna vůbec nevadila. Vlastně mi nevadil ani tmavý nábytek a nízké stropy. Hrála tam hudba podle mého gusta, člověk měl dost soukromí a to já dokážu ocenit.

Něco se mi v Havranovi prostě líbilo a já těžko hledám co to je. Nesplňuje podmínky dnešního hipsterského podniku a podle mě je na trochu nešťastném místě. Kdyby nebyla v Karlíně na každém rohu velká konkurence (Můj šálek kávy apod.), tak by se zde dveře určitě netrhly. Tak je zkuste otevřít i Vy!