Šťastný nový rok 2017!
Ne, nezbláznila jsem se. Jen uplynulo půl roku od posledního článku. Až
teď, když jsem psala předchozí větu, jsem si uvědomila, že je to půl roku
přesně dneska.
Vlastně jsem si nedávala žádné předsevzetí, takže těžko bilancovat, jestli
jsem si splnila to, co jsem touhle dobou chtěla. V některých ohledech to
byla doba zlomová – a to především v té části studentského života. Už nepíšu
jako student, ale jako zaměstnanec a mé jméno doplňují další tři písmenka…
Minulý týden jsem zvládla absolutorium – a to si spolu se svátkem pana H.
žádalo malou oslavu. Přiznám se, že jsem nenašla čas a sílu na pečení korpusu,
takže jsem si výjimečně pomohla koupeným. O to víc času jsem investovala do
krému a ozdoby. Taková levandule, zdá se mi, je na dortu překrásná! No řekněte!
Za běhu školní praxe, práce, školy, kávy, rodiny a provinilým pocitem, že
nečtu a koukám po stopadesátýšestý na Přátele jsem si vzpomněla i na blog.
Hodně jsem nad ním přemýšlela. Nikdy jsem si neřekla, že bych s ním chtěla
přestat. I když je jeho čtenářská základna maličká, baví mě to. Jen jsem si
utřídila obsah, kterému bych se chtěla věnovat. Jednou nohou jsem se zamotala do
pavučiny témat, která mi najednou připadají povrchní a vlastně hrozně
nedůležitá. Došlo mi, že bych neměla psát tak, abych zapadla mezi ostatní, ale držet se toho, co mě baví už dlouho, vlastně od malička – zahrada, vaření a cestování – a to hlavně po Česku!
Tak kam pojedem příště?
Gratulace ke vstupu do toho "normálního" života, ať se dáří a piš dál, ráda čtu ;)
OdpovědětVymazatMoc děkuji! Budu na to myslet <3
Vymazat