#212 Sandtnerová a vzpomínka na babičku.

V podstatě každý, kdo někdy přišel o blízkého člověka, se potýkal s umístěním pozůstalosti. Nezačíná nám ten článek zrovna vesele, že?… Ale k věci. Tak to prostě je. Z ničeho nic se před vámi objeví spousta věcí, které někdo používal, k některým měl citový vztah a vy najednou máte rozhodnout, čeho se zbavit a čeho ne.

Když jsme před téměř dvěma lety museli téhle „výzvě“ čelit my, byla mimo jiné předmětem rozhodování velká babiččina knihovna.

Objevovali jsme historické romány, klasiku jsem si dávala stranou jako četbu k maturitě, neobešlo se to bez několika budovatelských knih z dob minulých, cestopisy, Verneovky, které táta dostával jako malý k Vánocům, památník vylepšený kresbou mým čtyřletým já (chudák babička!) a kuchařky.

Kuchařky. Přiznejme si, moje babička nebyla babičkou stylu „ubrousku prostři se“. Nebyla tou, které řeknete „svíčková“ a za pár hodin odcházíte i s kastrolem, abyste měli ještě na doma. Většinou si brala k ruce „tahák“. Co si pamatuji, většinou ležela v kuchyni na zelené rohové jídelní soupravě Hrníčková kuchařka, Recepty z Vlachovky od Stelly Zázvorkové, ale nejčastěji hledala radu v asi tisíckrát izolepou slepované Sandtnerce. Marie Janků-Sandtnerová – Kniha kuchařských předpisů, chcete-li.

Potom, když už babička tolik nevařila, ležela Sandtnerová v knihovně vedle Rettigové. Druhou zmiňovanou jsem vždycky považovala za guru vaření, ale po nahlédnutí jsem pochopila, proč je první zmíněná opotřebovanější.

Mezi těmito dvěma dámami je téměř přesně stoletý věkový rozdíl, a to se odráží ve stylu psaní. Sandtnerová je zkrátka použitelnější.

Vlastně poprvé jsem v ní hledala radu tuto sobotu. Vyslechla jsem totiž prosbu, jestli bych neupekla sušenky na sraz hráčů World of Warcraft. „No, bude nás tam asi pětadvacet, takže čím víc jich bude, tím líp.“ .. Jasně.

Přítel si objednával tyto formičky TADY , takže pokud máte nějakého hráče a nevíte co k Vánocům, přicházím s tipem na dárek :-).

Na pečení jsem jako základ zvolila linecké těsto. Jednu dávku jsem nechala klasickou světlou – lineckou, druhou a třetí vylepšila kakaem a kokosovým olejem a čtvrtá je s příchutí arašídového másla a medu.

Přiznám se, že poslední variantu jsem dělala z nutnosti zbavení se arašídového másla, ale ve finále ostatní převálcovala. Právě kombinace slaných arašídů a medu krásně podtrhla chuť.

Jdeme na recept!

Potřebujeme:

250g hladké mouky
90g moučkového cukru
3 lžíce lesního medu
trochu citronové kůry
60g másla
70g arašídového másla
1 vejce

Postup není vůbec složitý. Stačí všechno smíchat dohromady a vypracovat těsto. Je trošku vláčnější, než klasické těsto na cukroví, takže doporučuji nechat uležet v lednici o trochu déle. Minimálně hodinku – maximálně netuším, ale třeba týden zvládne. Když to daj perníčky, co by to nedalo linecký!

No a potom válíme asi na 3mm silný plát a vykrajujeme. Další možnost je ho nechat trochu silnější, vykrojit kolečko a použít razítka na sušenky.. Potom už to nechám na vás :-)

A takhle jsem spojila Sandtnerovou a hru World of Warcraft. A zní to jako špatné sci-fi.

Mějte se krásně!